"Na Plzeň, turisto, na Plzeň!"

Ano, i takhle by se pro loňský rok dal parafrázovat citát ze známé povídky dvojice Šimek–Grossmann. Na západočeskou metropoli totiž pro rok 2012 připadl nelehký úkol uspořádat každoroční závěrečné setkání turistů z celé republiky Za posledním puchýřem. A na něm samozřejmě nemohli chybět ani členové bučovického klubu Noha. K výpravě uspořádané pochodnickou sekcí se nakonec přidalo čtrnáct účastníků.

Protože do Plzně jest cesta daleká, vyjeli jsme v pátek 16. listopadu už v šest hodin ráno. V Brně už na nás čekal zbytek výpravy, neboť ne všichni jsme nasedali v Bučovicích. A také přímý rychlík až do Plzně. Alespoň jsme si to při plánování cesty mysleli.

Pohodlně jsme se usadili a čekali, až dá výpravčí mašinfírovi pokyn k odjezdu. Dlouhou chvíli vyplnilo zpívání u kytar, a tak cesta rychle ubíhala. Tedy až do Číčenic, kde bylo naše cestování násilně přetrženo železniční výlukou. Museli jsme tak opustit naše zahřátá místečka ve vagónu a nacpat se do připravených autobusů. Díky panujícímu chaosu jsme získali po přesednutí v Protivíně zpět do vlaku raz dva půlhodinové zpoždění, které se nás už až do Plzně nepustilo.

I přes obtěžkání zavazadly a navíc i nepříjemnou časovou ztrátou jsme se rozhodli alespoň pro malou prohlídku hlavního plzeňského náměstí a vynechat jsme nemohli ani návštěvu v Prazdroji. Na exkurzi však nebyl čas, a tak jsme se omezili jenom na pozdní oběd a jedno ?památeční? pivo.

Hnáni povinností řádně se prezentovat a ubytovat, otestovali jsme také služby místního dopravního podniku. Kdo znáte brněnské šaliny – je to úplně stejné. Jestli ono to nebude tím, že jsou od stejného výrobce.

Sobotní trasa pochodu Za posledním puchýřem začínala ve Starém Plzenci, kam pořadatelé zajistili od prezence kyvadlovou dopravu. Vystoupali jsme k rotundě sv. Petra a Pavla, odkud je pěkný výhled do okolí. Tedy pokud zrovna není kraj zahalen do nízké oblačnosti.

Pokračovali jsme přes bývalé hradiště Hůrka do Sedlce, kde byla v místním hasičském muzeu kontrola pochodu. Po krátkém občerstvení nás čekal další výstup, tentokrát na zříceninu královského hradu Radyně, která patří k dominantám Plzeňska. Z Radyně jsme sešli do Černic, kde byla poslední kontrola pochodu. Černice jsou už vlastně předměstím Plzně, a tak poslední naše kroky vedly už mezi domky a městským parkem.

Cíl pochodu byl v areálu místních vodáren. Naše sobotní putování tím však rozhodně neskončilo. Před námi byl ještě více než dvoukilometrový přesun do místa našeho ubytování.

Poučeni páteční anabází zvolili jsme pro nedělní návrat raději jistotu severní cesty. Tak, tak – "na Prahu, Vávro, na Prahu!" Taky zpáteční cesta nám rychle uběhla. Jednak má "écéčko" poněkud jiné rychlostní parametry než obyčejný rychlík, ale hlavně jsme po náročném víkendu většinu cesty prospali.

Ing. Roman Volek